v pátek 4. března 2005
Před dvěma lety jsem začal psát tento blog. Krátký přehled zkušeností:
Pokud neexistuje možnost, jak informaci blognout rychle a snadno, ztrácí blogování půvab. Například publikační proces deníčku mám méně vychytaný, a tak do něj píšu řidčeji. (Vizte na Sově proč se rozšířily weblogy.)
Tento blog je docela úzce tematický. Vždycky, když jsem od tématu odbočil, setkal jsem se u čtenářů s rozladěním.
Asi pětinu napsaných příspěvků jsem nevydal. Před jejich publikováním jsem se rozhodl, že uvedené informace jsou tak slabé, že nestojí za to jimi čtenáře obtěžovat. Často se jednalo o příspěvky spíše negativní, které popisovaly, co kdo dělá blbě. Jsem zastáncem pozitivního blogování. Napsat o tom, že někdo má rozpadlé stránky nebo že je pitomej, je strašně snadné, mám ovšem za to, že taková informace nikoho neobohatí. Když občas něco štvavého vydám, tak pak z toho časem většinou nemám radost. Je ale zajímavé, jak je negativní blogování zábavné a snadné.
Několikrát (asi dvakrát) jsem během těch dvou let propadl novinářské mánii a magii žebříčku Toplistu. Psal jsem tehdy proto, že mě čtenáři chtěli číst, ne proto, že bych já chtěl psát. To je dobrý přístup pro klasická média (včetně zavedených webzinů), ale není to vhodné jako strategie pro psaní blogu. Primární musí být touha psát, nikoli touha být čten. Jinak se stávám plytkým. Zjistil jsem, že pokud sleduji to, co mě skutečně zajímá, jakkoli je to odborné, čtenáře si vždycky získám.
Dokud neexistovalo RSS, musel být web často a pravidelně aktualizován (poučka pro úspěch devadesátých let). Díky RSS (+ atom a spol.) toto pravidlo padá. Můžu klidně týden nebo dva nepsat a jsem v pohodě (moji čtenáři také). Nemusím smolit vycpávková témata, jenom "abych tento týden vyšel".
Postupem času se znatelně snižuje počet odkazů, kterými jiní blogeři odkazují na moje jednotlivé články. Nevím, jestli to má souvislost se zavedením komentářů pod příspěvky (idea je taková, že dříve musel nespokojenec odkázat ze svého blogu, nyní stačí, když se uklidní v komentářích). Spíše myslím, že to souvisí s odlivem blognabráchismu, který kvetl v roce 2003. Možná taky píšu hůř než dřív.
Za největší přednost blogů považuji možnost psát nové stránky, které nemusím nijak řadit do kontextu ostatních informací. Napíšu, vypublikuji a hotovo. Nemusím přemýšlet. Asi je to zároveň i největší slabina blogování -- starší články, třebas samy o sobě hodnotné, se kamsi propadají. Částečně to řeším tím, že hodnotnější příspěvky časem přesouvám na Jak psát web do článků, aby se mi neztratily. Rozhodně to není ideální, ale práce je s tím nejméně.
Ještě jedna věc mě překvapila. Opravdu důležité věci nestačí napsat jednou. Je třeba je vícekrát opakovat. Někdo tomu říká objevování kola, já tomu říkám služba čtenářům.
Další články jsou v archivu.
Nejnovější příspěvky na hlavní stránce blogu.