Yuhůův weblog o webu

Jsem příznivec lokálního psaní kódu

Jakub Vrána hezky pojmenoval princip, který jsem si už dávno oblíbil. Říká tomu lokální psaní kódu. Jinak řečeno věci, které spolu souvisejíí, jsou v kódu blízko sebe. Například konstanty jsou deklarovány ve stejném souboru, ve kterém se použijí. Jakub Vrána o tom píše:

Musím říct, že u cizích projektů jsem vděčný spíše za lokální psaní kódu - podívám se do souboru, který vidím v URL, a když tam hned najdu a mohu změnit co potřebuji, je to mnohem jednodušší, než nejprve pochopit celou strukturu souborů a pracně hledat, na kterém místě je definováno to, co potřebuji změnit. Pokud se v projektu naopak orientuji a mám ho dlouhodoběji spravovat, je jednodušší mít veškerou konfiguraci centrálně v jednom souboru.

Vtip spočívá v tom, že i v případě osobního dlouhodobého projektu velmi snadno zapomínám, co je jak přesně udělané. Potom mi lokální psaní kódu (spolu s podrobnými komentáři) hodně šetří závity. Jakub to probírá na případě PHP, já dám příklad z CSS:

Styl zapsaný přes atribut style je vlastně příkladem lokálního kódu:

<span style="color: red; font-weight: bold;">tučný červený text</span>

Samozřejmě že v případě velkého projektu by se vyplatilo udělat si na to třídu (class) se jménem .tucnecervene nebo .chyba a potom zapisovat formát přes atribut class. Jenomže pokud se takový případ v projektu vyskytne jenom jednou (ano, i to se stává), nebo to potřebuju dopsat rychle, potom je použití přímého zápisu stylu přes atribut style užitečná věc. Nemusím otevírat více souborů nebo chodit v kódu na dvě různá místa. Až to příště uvidím, řeknu si na první pohled: ano, toto je tučné a červené.

OK, někdo tomu říká prasení. Já tomu říkám praxe. Příště se vás, moji milí čtenáři, pokusím naštvat zase něčím jiným, třeba fyzickými třídami.

trvalý odkaz