o tvorbě, údržbě a zlepšování internetových stránek
Trochu podrobnější, ale pořád docela laické vysvětlení, jak fungují domény, registrátoři, nastavení nameserverů a DNS záznamy.
Teoreticky můžete mít registrátora, DNS, nameservery i hosting u jiné firmy. Často jsou ale některé role technicky propojené, takže je dobré si je oddělit. Kdo všechno zařizuje, že nějaký web funguje:
Začnu to probírat od nejvyšší úrovně, od registru přes registrátory. Pokud vám to přijde zbytečně složité, vězte, že většinu těch věcí za vás typicky vyřeší váš poskytovatel hostingu nebo prodavač domén. Tenhle text potřebujete, až když začnete malinko tápat.
Centrální správce celé tld domény. Například:
Registr vede oficiální databázi:
Registr typicky nekomunikuje přímo s běžným uživatelem. Ale většinou nabízí třeba hledání ve svých doménách. Registr komunikuje s registrátory domén.
Registrátoři jsou subjekty, u kterých si doménu fakticky kupujete nebo prodlužujete (i když ji možná platíte ještě někomu jinému).
Registrátor:
Registrátor může, ale nemusí poskytovat hosting nebo editaci DNS zóny.
Příklady registrátorů domén pro CZ doménu najdete na webu CZ.NIC: https://www.nic.cz/whois/registrars/
Já přímo s žádným registrátorem obvykle nekomunikuji, domény kupuji a prodlužuji prostřednictvím hostingu. Ale dá se to dělat různě.
Nameservery už jsou součástí DNS, tedy domain name systému. DNS je obecné označení pro nameservery i pro další záznamy v DNs zóně (viz níže). V praxi se ale vyplatí odlišovat editaci nameserverů od podrobnější editace DNS zóny, protože se v praxi typicky oboje dělá jinak. Konec nudné teoretické vsuvky.
V registru je u domény uvedeno něco jako:
Například:
example.com
NS ns1.provider.net
NS ns2.provider.net
V podstatě jde o delegaci odpovědnosti za doménu někam pryč, protože registr nechce řešit každou kravinu - potřebuje doménu odbavit krátkým zápisem a poslat odpovědnost dál. Konkrétně v tomto případě posílá odpovědnost za doménu example.com na nameserver ns1.provider.net a když se to nepovede, tak na ns2.provider.net. Řádkům zápisu se říká NS záznamy.
Když pak prohlížeč hledá IP adresu pro doménu example.com, internet nejdřív zjistí:
Teprve potom se ptá těch nameserverů na konkrétní DNS záznamy.
To je různé a závisí to na tom, jak doménu provozujete. Nejčastěji máte v administraci svého hostingu někde sekci domén a někde pod konkrétní doménu možnost editovat nameservery. Obvykle je tahle možnost dobře schovaná, což má ale důvod - kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky. Tedy konkrétně když se tam nastaví neexistující nameservery (překlep třeba), tak smůla, doména přestane fungovat. Když se tam nastaví nameservery, které o dané doméně nic neví, tak taky přestane fungovat. Spousta radosti.
Z toho plyne, že je potřebovat směrovat doménu na nameservery, které o doméně něco vědí. Tedy které k ní mají další DNS záznamy v zápisu DNS zóny.
Pozor, pokud změníte nastavení nameserverů, trvá typicky pár minut až desítek minut, než si změny všimnou všechny dns keše po cestě. Takže v případě chyby si ji nemusíte hned uvědomit. Stejně tak nejde rychle zkontrolovat, že je všechno správně.
Proč může být výhodné mít nastavení Nameserverů a DNS zóny u jiných subjektů, napíšu někam níž.
DNS zóna je je soubor DNS záznamů, které jsou publikovány autoritativními nameservery pro danou doménu. Tedy těmi nameserverery, na které se směřují NS záznamy probírané v předchozí kapitole. Takže informace, které budeme nyní probírat, musejí být na nameserveru.
Informace zapsané v DNS zóně mohou mít podle mé zkušenosti tři různé podoby. Sám si je pojmenovávám takhle:
Který zápis uvidíte při editaci své domény, záleží na nastavení softwaru, kterým to upravujete. Jde ale stále o tutéž datovou strukturu, jen jinak zobrazenou.
Relativní záznamy v zápisu DNS zóny vypadají třeba takhle:
www A 203.0.113.15
@ MX 5 mail.example.com
Rozhraní, ve kterém to upravujete, si interně doplňuje $ORIGIN, tedy znění domény, ke které se to vztahuje.
Absolutní zápis záznamů do DNS zóny vypadá třeba takhle:
jakpsatweb.cz
A 82.208.6.182
www.jakpsatweb.cz CNAME jakpsatweb.cz
diskuse.jakpsatweb.cz CNAME jakpsatweb.cz
jakpsatweb.cz MX 5
mail.blueboard.cz
Tyto relativní i absolutní zápisy si editační rozhraní ukládá do něčeho, čemu rozumí DNS server (například BIND) a co znám pod označením zone file syntax (RFC 1035 style). Vypadá nějak takhle a podstatný je na něm ten $ORIGIN na začátku:
$ORIGIN jakpsatweb.cz.
@ A 82.208.6.182
diskuse CNAME @
Když nebudete zlobit, tenhle formát nemusíte nikdy řešit, UI by vás od něj mělo odstínit. Ale je z něj vidět, že na začátku uvádí doménu, která se bude řešit a potom k ní relativně vypisuje záznamy.
Je to podobné jako u DNS: někde v hlubinách administračního rozhraní vašeho hostingu by taková možnost měla být, byť dobře schovaná. Stejně jako u nameserverů platí, že úprava DNS zóny bez zkušeností je hraní se sirkami nad benzínem, takže tyto informace často upravují jen administrátoři, technická podpora nebo zkušenější uživatelé.
| typ záznamu | hodnota | význam |
| A | IP adresa hostingu | nejdůležitější záznam - uvádí, na které IP adrese se má web domény hledat |
| AAAA | IP adresa hostingu v IPV6 formátu | |
| CNAME | alias hostname | záznam pro alias, typicky že subdoména je tamtéž, kde hlavní doména |
| MX | číselná priorita a hostname | nastavení směřování mailu |
| TXT | libovolná textová hodnota | další informace, které chceme předávat přes DNS |
Jak je to s řádky, tabulátory a mezerami v zápisu DNS: konce řádků oddělují jednotlivé záznamy. Všechny ostatní whitespace znaky (mezery, tabulátory) jsou interpretovány jako oddělovač a posloupnost oddělovačů se interpretuje jako jeden oddělovač, takže je na vás, co použijete. Různé softwary to zarovnávají pro přehlednost.
Hosting, na kterém běží web, má nějakou svou IP adresu serveru. To je hodnota, která se udává do A záznamu (případně AAAA).
Když prohlížeč žádá server o poskytnutí nějakého obsahu (třeba HTML stránky), vždycky v HTTP protokolu uvede, z jakého to chce hostname, tedy z jaké kombinace domény a subdomény. To umožňuje, že na jedné IP adrese může hosting hostovat spoustu různých webů. Prohlížeč se z nastavení DNS dozví, jaké IP adresy se má ptát a konkrétní web v tom dotazu upřesní.
A to je zhruba všechno potřebné, aby web na úrovni DNS fungoval.
Probrali jsme kaskádu správce registru domény - registrátor - nastavení nameserveru - nastavení DNS zóny - IP adresu hostingu. V praxi chce málokdo řešit pět různých nastavení.
Kvůli zjednodušení hostingy nebo prodavači domén mají administrační systémy, které to všechno nějak integrují. I když se může stát, že nějaký hosting neposkytuje všechny uvedené služby (například není každý hosting registrátorem domén), typicky se jich snaží poskytovat co nejvíce a své zákazníky - majitele domén - od tohoto nastavování co nejvíce odstínit. Typicky udělají toto:
Takže zákazník nemusí nic řešit.
Když chce, v administračním rozhraní typicky může nějak ty záznamy upravit, ale častěji mu s tím pomůže technická podpora.
Důvody můžou být různé, ale nejčastější důvod je přesun nějakých služeb po čase fungování jinam. Například nejsem spokojený s hostingem, ale nechci přeregistrovávat doménu. Tak u registrátora změním jenom nameservery.
Nebo chci subdoménu svého webu provozovat z jiného serveru, třeba kvůli ceně nebo nastavení databáze. Tak změním v DNS zóně A záznam u subdomény a nastavím ji na IP adresu jiného serveru (ten o tom samozřejmě musí předem vědět a tu subdoménu rozběhnout).
Nebo chci jinak zpacovávat poštu, tak upravím MX záznam.
Asi chápete, kam mířím - důvody to nastavení trochu upravovat existují, jen nejsou příliš časté.
Sepsáno 27. 5. 2026, když jsem stěhoval nameservery, tak abych to nezapomněl
Jak psát web píše Yuhů, Dušan Janovský. Kontakt.