Barvojmenná typologie webů

Podle motivace vzniku stránek si webové stránky pomyslně dělím do tří oblastí, které si pojmenovávám podle barev. Se skutečnými barvami to nemá nic společného. Je to podobné quarkům (subelementárním částicím) -- také nejsou barevné, ale barvami se označují.

modré weby chtějí vyvolávat dojem
červené weby chtějí vydělávat
zelené weby chtějí sloužit uživatelům

Tohle rozdělení nosím v hlavě už asi rok a nevím, jestli vám k něčemu bude. Je to taková pomůcka pro přemýšlení nad českým i světovým webem. Sice mi pár lidí říkalo, že je ta typologie zajímavá, ale k jejímu nynějšímu publikování mě přiměl až brilantní Pixyho článek Web X a web Y. Stručně podáno: Web X je zabavný a poutavý, plný flashe. Vyhledávají jej uživatelé, kteří se nudí a mají spoustu času. Web Y je spíše strohý, ale přístupný, plný informací. Weby Y jako studnici informací mají v oblibě lidé, kteří hledají a spěchají. Průnik webů X a webů Y je téměř prázný, je to skoro vždy buď a nebo. Pixy rozvádí, proč má raději web Y, a je to fakt zajímavé čtení.

A teď k té mojí barevné typologii. Je trochu odlišná a nepohlíží na stránky podle zájmu uživatele, ale podle strategie provozovatele.

Modré stránky

Jsou to, co chce na webu mít většina firem jako svoji vizitku. Musí to dělat dojem. Hodně často se setkám s objednávkou typu "hlavně to musí být hezké". Firmy totiž ještě nevědí, že web může šetřit peníze a vydělávat peníze. Modré weby opravdu většinou peníze jenom požírají a nic nepřinášejí. Jsou to zpravidla flashová intra následovaná novým oknem bez lišt s tabulkovou obrázkovou skládankou, která místy kliká. Textu je málo, je psán velikostí 10px a při jeho čtení se v mozku usazuje škrob. Přidání nové stránky je obtížné; naštěstí stránky moc nepřibývají, protože se o web nikdo nestará. Říká se tomu prezentace. Modrý web může mít jednu podstatnou výhodu: je-li udělán bez významných chyb, může u uživatelů graficky posilovat povědomí o značce.

Červené stránky

Jejich majitelé je chápou jako prostředek k zisku, čímž ale není řečeno, že jsou opravdu ziskové. Mívají křiklavější grafiku, spoustu reklam a vnitřních odkazů. Patří sem hodně webových periodik, mnoho elektronických obchodů a téměř všechny pornostránky. Na červených webech se ve sloupcích vyskytuje spousta různých menu, anket a zbytečných odkazů na aktuální nabídky nejčtenějších knih a nejhledanějších programů. Články jsou rozděleny do více dílů, aby se zvýšil počet zobrazených stránek. Každá nová stránka musí obsahovat všechna menu ve dvou sloupcích, i když uprostřed nemá skoro žádný text. Odkazy na cizí weby jsou velmi řídké (pokud se vůbec vyskytují, otevírají se do nového okna nebo vedou na jiné nesouvisející stránky majitele). Dost často je potřeba se přihlásit. Texty (s výjimkou textu prezentovaných článků) jsou plné samochvály. Červený web přináší ale i výhody. Jednak může generovat hodně reklamního prostoru a také může opravdu vydělávat prodejem zboží. Zatím jsem popisoval horší případy červených webů. Ty lepší ukážou uživateli, kde je a co si tady může nakoupit a pak mu to i prodají.

Zelené stánky

Hlavně přinášení radost svým autorům i čtenářům a je to na nich vidět. Obsahují hodně informací (často unikátních), jsou jednoduché, ale rostou chaoticky a často jsou kvůli tomu totálně zmatené. Výjimkou jsou v tomto ohledu blogy, které řadím také do zelena. Blogy ale mají natolik ustálené schéma, že je těžké cokoli zkazit, takže nepropadají chaosu jako jiné zelené weby. A blogy jsou výjimečné ještě v jednom ohledu -- většina zelených webů je totiž graficky hodně slabých (jako třeba tento můj web), ale české blogy jsou spíše hezké. Dalším druhem zelených webů jsou různé on-line služby, jako třeba vyhledávače nebo různé validátory vytvořené proto, aby sloužily.

Míchání světel

Není nic černobílé ani červeno-modro-zelené. Každý web a každá stránka vzniká kombinací různých motivů autora. To se mi právě na té teorii líbí: pro každou stránku si pomyslně míchám světla různých barev a různé intenzity. V první řadě tak spousta stránek vyjde zcela černých: nejsou ani hezké, ani úspěšné, ani obsahově zajímavé. Oproti tomu existuje teoretický bílý web, který udělá silný grafický dojem, komečně uspěje a je plný informací (možná Amazon, i když ten je trochu do žluta). Z českých webů mi do běla přijde asi jenom Dobrý web, protože se snaží kultivovaně prodávat, je hezký a obsahuje informace.

Velmi často se u velkých firem sektáte s weby, které jsou graficky hezké a snaží se i trochu neohrabaně komečně uspět. Míchá se modrá s červenou a vzniká taková jedovatá růžová. Třeba mobilní operátoři.

Asi nejraději mám stránky tyrkysové, modro-zelené. Jejich autoři rádi přidávají obsah, ale zase grafiku úplně neflákají. Zrovna třeba Pixy je dobrý příklad. Navíc se nemusím bát, že mi tam každou chvíli bude někdo něco prodávat.

Zajímavě se k barevným typům stavějí vyhledávače: zatímco čistě modré téměř ignorují (většinou se na ně nedostanou), na červených jsou zmatené (spousta duplicitních menu) a na zelených se s mlaskáním pasou.

Představená typologie zdaleka není dokonalá. Dokonce na mnoha místech kulhá, například nevím, jestli mám červenou brát jako kladnou nebo zápornou. Pro zisk z webu je totiž podstatná důvěra uživatele, kterou můžete získat jak na modrém, tak na zeleném webu. Ale není to o kladech a záporech, jenom se snažím nějak popsat, co kolem sebe vidím.

Publikováno 22. února 2004

Tento článek je původně z weblogu

Reklama