Není nic jednoduššího!
esej o počítačových návodech
Z počítačových návodů často dostávám vyrážku. Třeba dneska jsem četl na jednom webu, který raději neodkazuji:
Chcete si udělat vlastní www stránky? Není nic jednoduššího! Zvládne to každý. Poradíme vám, jak na to...
Podobné kecy jsou také skoro v každé knížce. A to to ani nejsou marketingové knížky, tam bych to pochopil. Jsou to normální knížky návodů. Znám spoustu lidí, co si někde přečetli, že "udělat stránky je hračka", ale pak si říkali: "to jsem ale debil, že to nezvládnu, když je to tak snadné". A otráví je to. Jenomže je to opravdu taková hračka?
Není. Dělání stránek je pro normálního člověka pekelně těžké. Když se mě někdo ptá, co potřebuje, aby si mohl udělat stránky, říkám mu: spoustu času, trpělivost, zápal a pevné nervy. Ne každý má totiž čas a chuť učit se jazyk HaTlaMatLa, ne každý ví, že existuje něco jako FTP (o pasivním režimu přenosu FTP z podnikových sítí nemluvě). Každý začátečník se dvakrát osypal, když zjistil, že každý prohlížeč kreslí stránky jinak. Všichni bojují s levým menu, s obtékanými bloky, s tabulkami, s češtinou. Kroutí hlavou nad syntaxí CSS, pletou si Javu s JavaScriptem a nechtějí se učit HTML, protože slyšeli, že PHP je lepší.
První začátečníkova stránka se na serveru zobrazuje bez obrázků, protože je na server nenahrál. Začátečník to ale neví, protože ze svého počítače obrázky vidí použiv v editoru nevědomky src="file:///něco". Teprve třetí verze s relativními adresami je správně. Kdo to má ale vědět? A co jsou ty dvě tečky v relativní adrese? V tomhle výkladu bych mohl pokračovat do nekonečna. Spousta zdánlivě zřejmých věcí je ve skutečnosti prostě šifra (dvě tečky pro nadřazený adresář jsou dobrý příklad). Proto mě vždycky uvádí v úžas počítačové návody, které tvrdí, že je něco jednoduché, snadné. Nebo prosté. Ano, "prosté", to je to slovo.
Když jsem dělal lektora, nikdy jsem nepoužil větu, že je něco jednoduché. Co to znamená, že je něco jednoduché? Že tomu já rozumím? Že jsem se to učil týden a pak jsem to nakonec pochopil? Je to stejný princip jako arogance počítačových "specialistů". Znáte to: přijde SPRÁVCE sítě k BLBÉMU uživateli, který neví, co se stalo s jeho prohnilými Windowsy. Správce milostivě dvakrát někam naprosto magicky klikne a odchází s kletbou, že to je přece JEDNODUCHÉ a příště už to dělat nebude. OK, pochopím to u týpků, co neumí mluvit s lidmi, tak v pracovní době mluví se servery. Ale proč tohle arogantní chování dávat do nápověd, návodů a knížek?
Jakou to má souvislost s webdesignem: vtip je v předpokladech. Autor blbého návodu předpokládá, že čtenář ví zhruba totéž, co on. Autor blbého webu dělá stejnou chybu. Čtenář totiž nemusí vědět vůbec nic. Nějak jsem se rozkecal, pokračování příště...
Publikováno 24. června 2004
Tento článek je původně z weblogu
Reklama
