Domény

z pohledu uživatele a majitele

Úrovně domén - Generické domény - Jak zřídit doménu - Kolik stojí doména 2. úrovně - 3. úroveň domén - Cesta za lomítkem - Freeweby - Vhodnost jmen - Kupování domén

Když ťukáte do prohlížeče adresu nějaké stránky, určitě přemýšlíte, proč se to zapisuje zrovna takhle. Následující text se pokusí

Úrovně domén

Adresu stránky tvoří několik domén oddělených tečkami:
http://3_úroveň.2_úroveň.generická_doména 
Před třetí úrovní může být ještě čtvrtá, pátá atd.

Příklad: www.seznam.cz

  1. cz - generická doména (doména 1. řádu)
  2. seznam - doména 2. řádu (o tom to celé je)
  3. www - doména 3 řádu (nejčastěji www nebo jméno počítače); jsou možné i domény dalších řádů, ty jsou nepovinné
  4. součástí adresy bývá i cesta k souboru psaná za lomítkem (v tomto případě tam není)

Další příklad: tato stránka měla kdysi adresu http://dusan.pc-slany.cz/internet/domeny.htm

  1. cz je generická doména
  2. pc-slany je doména 2. řádu
  3. dusan je doména 3. řádu
  4. za lomítkem máme cestu k souboru internet/domeny.htm (internet je moje jméno složky = adresáře)

Podstatné jsou domény druhého řádu. Když se mezi lidmi v Čechách mluví o doménách, myslí se tím většinou doména druhého řádu. (seznam, centrum, jakpsatweb, lupa apod.)

Doménám třetího a dalšího řádu se také říká subdomény.

Generické domény

Aneb domény prvního řádu vyjadřují: 

V českém prostředí se nejčastěji používá generická doména cz, čímž se její majitel jaksi hlásí k Česku. Není na to ale žádný zákon nebo pravidlo, pokud chcete mít generickou doménu jinou existující, můžete. Slovenská doména je sk.

Všeobecné generické domény jsou třeba com (komerční zaměření), gov (vládní úřady USA), edu (vzdělávací instituty), info (cestovní ruch), net (síťové zaměření). Všechny je neznám a stále pomalu přibývají.

Některé státy mají velmi přísnou politiku a nemusí se vám tam podařit doménu zaregistrovat, pokud tam nemáte firmu. Naopak jiné menší státy své domény prodávají rády (například stát Tuvalu poskytuje doménu .tv).

Každá generická doména má svého správce, což je takový skoro úřad. Doména CZ má za správce sdružení NIC, www.nic.cz, slovenská https://www.sk-nic.sk/

Jak zřídit doménu 2. řádu

Dejme tomu, že chci mít stránky na adrese www.nejakamojedomena.cz. 

Dva způsoby: 

  1. Nechat si to zaregistrovat někým, kdo to umí a má server s pevnou IP adresou (říkejme mu poskytovatel hostingu).
  2. Zkusit to u registrátora na vlastní pěst

Vřele doporučuji obětovat pár stovek a nechat to na někoho, kdo s tím má zkušenosti. Registrace u registrátora totiž obsahuje docela dost administrativy a pro laika pár neznámých pojmů.

Nejjednodušší postup

Najděte si (třeba na Seznamu) někoho, kdo poskytuje hosting a registraci domén. Zjistěte si, jestli je doména volná (nejlépe na www.nic.cz), zkontrolujte ceny hostingu a domény a objednejte si to. Pro laika v zásadě jiné cesty není.

Cena domény .cz se dnes (2010) pohybuje kolem dvou až tří stovek na rok; níže než na 180 se prakticky nedá dostat (180 je cena u nejnižšího registrátora). Někdo to sice dává podstatně laciněji, ale zase třeba má drahý hosting (a ví, že se na tom zahojí). Objednávat doménu bez hostingu prakticky nemá smysl (nefungovala by). Roční hosting jednoduchých stránek by se měl vejít do 600 Kč. Dohromady doména i s hostingem a s celou parádou dalších služeb stojí nejvýše 1000 Kč ročně.

Registrace domény přímo u registrátora

(Pokud si necháte doménu zařídit u svého hostingu, tuto kapitolu můžete přeskočit, protože je pro pokročilé. Co se peněz týká, stejně to u registrátora levnější mít nebudete, protože hostingy mají velkoobchodní slevy.)

Registrátorů existuje asi třicet, například Internet.cz, Active 24, Ignum apod. Při registraci se musí:

Právě zadání IP adresy serveru je největší úskalí pro laiky. Takže je lepší nechat to na majiteli hostingu, ať doménu zaregistruje on. Důležité je ale zkontrolovat si, že jméno majitele domény jsem já. To se dělá tak, že na www.nic.cz najdete v menu prohledávání a svou doménu si vyhledáte. Na nic.cz je vidět i aktuálně nastavený nameserver.

IP adresa serveru, na kterém web běží se zadává do DNS záznamu. DNS znamená domain name server. Je to software běžící na nějakém síťovém stroji (často přímo u registrátora) na který se budou obracet klienti (prohlížeče čtenářů), až budou hledat tu novou doménu na síti. Správce DNS serveru musí pro každou novou doménu přidat do svého DNS serveru záznam o tom, kde je ta doména k nalezení.

K registraci a správě mezinárodních domén používám službu Godaddy.

Pozor, po přenastavení DNS záznamů několik hodin trvá, než to začne mít efekt.

Konec šíleností. Pokud jste zmateni, vězte, že jste právě četli kapitolu pro pokročilé.

Kolik stojí doména 2. řádu

Pokud se tedy rozhodnete přenechat registraci odborníkům, je třeba se mezi poskytovateli orientovat podle ceny a podle kvality nabízených služeb. Ve chvíli, kdy objednáváte doménu, objednáváte zároveň i hosting!

Cena za registraci domény má 3 složky

  1. Poplatek registrátorovi (dříve NIC, dnes více subjektů). Dělá to asi 200 korun na rok. Tomuto poplatku se nelze nijak vyhnout. Domény .net, .org, .com jsou o něco lacinější. Od 1. ledna 2006 je zrušen zřizovací registrační poplatek, který se platil navíc a dělal asi pět stovek.
  2. Cena za práci při registraci. Kdo jde přes pět stovek, je vyděrač. (Nebo spíše dobrý obchodník?) 
  3. Cena za hosting. Hosting je souhrnný pojem pro ten fakt, že stránky budou fungovat. Stránky běží na serveru poskytovatele. K tomu patří doplňkové služby, obvykle provoz FTP a mailových adres jmeno@mojedomena.cz. Cena hostingu se počítá za rok nebo za měsíc. Rozhodně nemá smysl platit za hosting ročně více jak 1500. Hledejte ceny kolem stovky měsíčně. Pokud ale chcete na serveru provozovat nějaké šílenosti, počítejte s většími náklady. Více informací o hostingu.

Sečteno podtrženo by se rok provozu stránek měl v klidu vejít pod 2000 Kč. To jenom aby vás někdo nebral na hůl.

Dbejte na serióznost poskytovatele hostingu! Vyžádejte si reference, zjistěte si, jak dlouho už jedou. Na trhu je dneska spousta neseriózních "gymnazistů", kteří si třeba ve škole píchnou do sítě starší stroj a inkasují prachy za nic. Až jim to za půl roku vypadne, tak najednou na vás nebudou mít čas (zato spoustu slibů). Seriózní firmy také fakturují celou částku najednou, všechno zařídí samy a dají vám svoje telefonní číslo. 

Certifikát pro srandu

Někteří poskytovatelé hostingu se vám budou snažit prodat k doméně taky kus papíru, který nazývají "certifikát vlastnictví domény". Nekupujte, je to bezvýznamný papír. Doména patří tomu, koho jako majitele uvádí certifikační autorita nic.cz (případně www.domainmaster.cz), certifikát necertifikát.

Zkontrolujte si naopak, zda jste držitelem domény. Slyšel jsem příhody o různých hajzlících, kteří provozují hosting, a psali na sebe domény, kteří si zaplatili zákazníci. Jakmile tam zákazníci dají hodně obsahu nebo se z domény stane značka, provozovatelé hostingu prostě ten web ukradnou nebo v lepším případě nedovolí převést na jiný hosting, protože tu doménu de jure vlastní. To je pak na soud, ale těžko říct, kdo vyhraje. Obranou je zkontrolovat si u registrátora, že jsem držitel domény.

Tohle neplatí pro slovenskou doménu .sk. Sk domény totiž může legálně vlastnit jenom subjekt registrovaný na Slovensku, takže jako český subjekt máte smůlu. V praxi se to dělá tak, že doménu formálně vlastní nějaký slovenský hosting nebo jiná důvěryhodná slovenská firma. Vy se s nimi potom domluvíte, že je doména de facto vaše, takže oni ji jenom formálně vlastní, ale provozujete si ji vy nebo váš český hosting. Většina českých hostingů tohle umí zařídit. V tomhle případě nějaký papír (třeba certifikát) určitý smysl asi má.

Domény zdarma

Různé reklamní kampaně lákající na domény zdarma stavějí na tom triku, že zdarma bývá jenom jedna z těch tří složek ceny. V praxi se pod těch asi 500,- Kč za zřízení domény nelze dostat.

Pokud je někdo levnější, může to znamenat, že je to nějaký podfuk. Většinou to znamená, že má předražený hosting.

Jestliže ovšem oželíte doménu druhého řádu a spokojíte se s jinými alternativami (vizte níže) nebo s freewebem, můžete to mít opravdu zadarmo. 

Pokud si zaplatíte doménu, existuje třeba hosting domény zdarma, např. pipni.cz. Díky ceně je dost populární, ale dost často ten server k večeru prostě nejede. To je hosting zdarma.

Jiný druh "hostingu zdarma" znamená předraženou doménu (a nenápadná doložka ve smlouvě, že se to musí registrovat přes ně).

Na Slovensku byly kdysi dvě domény *.sk pro podnikatele zadarmo. Teď se za to prý platí, což je podle mě správně. Na druhou stranu je teď problém, že slovenskou doménu nemůže vlastnit neslovenský subjekt.

Prodlužování domén

Každý rok je doménu 2. úrovně potřeba prodloužit, tedy znovu zaplatit. Prodloužení dnes už stojí stejně jako první rok (dříve stál první rok víc). Dělá se to buďto platbou hostingu, který to zařídí, nebo platbou přímo registrátorovi. Většinou se prodlužování platí tomu samému subjektu, který doménu registroval.

Většinou, pokud jsou slušní, vám hostingy i registrátoři posílají upozornění, že je doménu potřeba zaplatit. Ale není dobré na to spoléhat, takže já raději některé domény platím na víc let dopředu a pravidelně si je kontroluju. U některých méně důležitých domén spoléhám na hostingy.

Když se doména nezaplatí, tak může tak zvaně expirovat, vypršet. Po expiraci se doména znovu uvolní a může si ji kdokoliv registrovat. To je pěkná smůla. Je tam nějaká ochranné období, kdy doména přestane fungovat, ale ještě ji lze prodloužit, ale je to jenom pár týdnů.

3. úroveň domén (subdomény)

Nejčastěji se jako text domény třetího řádu dává "www". Je to zvyk z doby, kdy služba www ještě nebyla na Internetu dominantní. Lidé si na to ale zvykli, a proto je hloupost to měnit. 

V rámci jedné domény druhého řádu se mohou zřizovat další domény třetího řádu. Pro poskytovatele s tím nejsou spojené žádné náklady kromě té trošky práce. 

Jako třetí doménu je dobré používat hezká nebo výstižná slova. Je možno jich mít víc a každá může vést na jinou (nebo na stejnou) stránku. 

Např. můžete mít adresu 
http://kontakt.mojefirma.cz namísto 
http://www.mojefirma.cz/kontakt.htm. Tato druhá samozřejmě zůstává funkční. Je ale dobré uvádět v odkazech jenom jednu variantu, aby se netříštil Google Page Rank.

3. úroveň zdarma

Dost často se můžete domluvit s poskytovatelem, který už má svojí doménu druhé úrovně, že vás nechá publikovat na svém serveru v rámci své domény zadarmo. Udělá vám třetí doménu
http://vašejméno.poskytovatel.cz

Co z toho poskytovatel má? V první řadě nic neztrácí, skoro nic ho to nestojí. Vaše stránky se ale čtenářům zobrazují z adresy jeho domény. To je pro poskytovatele dobrá reference a vlastně i malá reklama. Někdy si navíc vyhradí zobrazení odkazu nebo loga, což je ale akceptovatelný revanš. 

Jindy si majitel druhé domény něco.cz nechá zaplatit za hosting třetí domény vašejméno.něco.cz. Pokud jsou jeho služby a jméno domény dostatečně zajímavé, pár stovek ročně se snese. V porovnání s doménou druhé úrovně je to pořád lacinější.

Cesta za lomítkem

Podobně poskytovatele nic nestojí udělat vám prostor "za lomítkem". 

http://www.poskytovatel.cz/vasejmeno/

Prostě se v rootu webu udělá nová složka (aneb adresář) nazvaná "vasejmeno", v ní budete mít soubory. A to je všechno, co se musí poskytovatel udělat (ještě nastavit FTP práva na aktualizaci). 

Běžně si můžete takto stránky nechat zřídit ve škole nebo v práci.

Cesta za lomítkem se dá libovolně rozšiřovat členěním struktury složek na disku. Pak si můžete sami udělat libovolnou cestu
http://www.poskytovatel.cz/vasejmeno/libovolnavolovina/

Freeweby 

Předchozí možnosti měly nevýhodu, že se to hostování musí domlouvat. Existují ale "freeweby" [čti frívep :-], kde se to nedomlouvá, ale registruje formulářem. Například mujweb.cz, www.webzdarma.cz, geocities.com atd. Stránky tam běží také zdarma.

Odkazy na hosting zdarma.

Postup je asi obecně známý: vlezete na adresu freewebu (každý větší portál má odkaz typu "web zdarma", freeweb dostanete také k připojení u poskytovatele dial-upu). Zadáte registrační údaje, požadovanou adresu (s omezením podle poskytovatele freewebu), odsouhlasíte podmínky (ve smyslu nikdo za nic neručí) a máte adresu na webu. Dostanete jméno, heslo a  FTP přístup (zapsat!), pomocí kterého tam můžete nahrát stránky.

Adresa má opět tvar domény třetího řádu
http://vašejméno.freeweb.cz
nebo jména za lomítkem
http://www.freeweb.cz/vasejmeno/,
to záleží na tom, co ten freeweb umožňuje. To freeweb je samozřejmě nutno nahradit skutečnou adresou freewebu.

Úroveň freewebů bývá různá. Některé jsou spolehlivé, některé prakticky nefungují. Občas jsou k dispozici služby navíc (PHP, formuláře, komponenty). To se musí zkusit.

Základní nevýhody freewebů:

Přemaskování

Doménu třetí úrovně si můžete zřídit i pouhou registrací na maskovacím serveru. V českých zemích se tím zabýval server www.redir.cz, který umožňoval zdarma dát něco před "zde.cz" (teď už se za to platí). Myslím, že takovou službu teď nabízí jdem.cz. Na Slovensku je to ahoj.sk, host.sk nebo miesto.sk. Důležité ale je, že musíte mít ty stránky už někde funkční (nejčastěji na nějakém freewebu). Osobně tuhle věc nedoporučuju, protože ten přemaskovávací server může změnit podmínky nebo přestat fungovat a všechno je pak v čudu.

Vhodnost jmen

Omezení jmen domén (2 a vyššího řádu) jsou trojí: 

Technickými omezeními myslím zejména zakázané znaky. Ve jménech domén nesmějí být mezery. Diakritika (háčky a čárky) se také nedá použít (chvíli to vypadalo, že se bude moct použít, teď zase jako že ne). Zakázané jsou znaky . : ? & @ # a určitě i jiné znaky, například jsem nikdy neviděl podtržítko. Naopak je povolená pomlčka (přesněji spojovník), která se doporučuje na místa mezer. Například se doporučuje moje-stranka.cz namísto mojestranka.cz (kvůli vyhledávačům, aby poznaly, kde končí slovo).

Zabraná doména

Zabrané domény nemá smysl komentovat. Tam patří kdo dřív přijde, ten to má. Zkuste

Logika jména

Jaká jména domén jsou vhodná? Nebudu se pouštět do šílených rozborů (pár jsem jich na webu četl a nudily mě). Musíte se prostě snažit o dvě věci: 

Bacha, kde ověřujete

Ověřování domén, které vás opravdu zajímají, dělejte jenom na webech, kterým věříte. Typicky na webu velkých hostingů nebo registrátorů, případně na nic.cz. Raději neověřujte doménová jména v nějakém neznámém formuláři na webu garážového hostingu. Takový formulář totiž může někdo logovat a číst si vaše nápady, které testujete. Když je to dobrý nápad, tak si doménu sám zaregistruje dříve ten podvodný provozovatel ověřovacího formuláře. Slyšel jsem pár příhod. Nejlepší je testovat na nic.cz.

Kupování domén

S majitelem domény se můžete domluvit, že vám doménu prodá. Cena je smluvní. Až se domluvíte na ceně, vleze si prodávající ke svému registrátorovi a buďto doménu převede na kupujícího (pokud mají stejného registrátora), nebo (a to častěji) kupujícímu pošle tajný ochranný kód. Pomocí tohoto kódu si pak může kupující u svého registrátora doménu převést k sobě a nastavit, jak potřebuje.

Jinak řečeno na převod domény potřebujete kód. Ten se dá zpravidla dohledat ve webovém rozhraní registrátora (ale občas bývá dost schovaný, což je koneckonců správně).

Štědrovečerní úvaha

Dovolte mi osobní úvahu. Doména, na které jsem tyto stránky několik let provozoval (dusan.pc-slany.cz/internet/), byla šílená. Nechtěl jsem do to toho vrážet žádné peníze. Dokud tyto stránky nečetly tisíce lidí denně, doména nebyla potřeba. Já si prostě myslím, že důležitější (mnohem důležitější) než adresa stránky je důležitý její obsah

 

Reklama

www.webhosting-c4.cz, webhosting s doménou v ceně. 20GB

o tvorbě, údržbě a zlepšování internetových stránek

Návody HTML CSS JavaScript Články Ostatní

Základy Prvky stránek Tvorba webu

Jak psát web píše Yuhů, Dušan Janovský. Kontakt.