Domény
z pohledu uživatele a majitele
Úrovně domén - Generické domény - Jak zřídit doménu - Kolik stojí doména 2. úrovně - 3. úroveň domén - Cesta za lomítkem - Freeweby - Vhodnost jmen
Když ťukáte do prohlížeče adresu nějaké stránky, určitě přemýšlíte, proč se to zapisuje zrovna takhle. Následující text se pokusí
- napřed jednoduše vysvětlit teorii okolo domén
- a pak ukázat, na jak různých adresách můžete mít svoje stránky.
Úrovně domén
Adresu stránky tvoří několik domén oddělených tečkami:
http://3_úroveň.2_úroveň.generická_doména
Před třetí úrovní může být ještě čtvrtá, pátá atd.
Příklad: www.seznam.cz
- cz - generická doména (doména 1. řádu)
- seznam - doména 2. řádu (o tom to celé je)
- www - doména 3 řádu (nejčastěji www nebo jméno počítače); jsou možné i domény dalších řádů, ty jsou nepovinné
- součástí adresy bývá i cesta k souboru psaná za lomítkem (v tomto případě tam není)
Další příklad: tato stránka měla kdysi adresu http://dusan.pc-slany.cz/internet/domeny.htm
- cz je generická doména
- pc-slany je doména 2. řádu
- dusan je doména 3. řádu
- za lomítkem máme cestu k souboru internet/domeny.htm (internet je moje jméno složky = adresáře)
Podstatné jsou domény druhého řádu. Když se mezi lidmi v Čechách mluví o doménách, myslí se tím většinou doména druhého řádu. (seznam, centrum, jakpsatweb, lupa apod.)
Doménám třetího a dalšího řádu se také říká subdomény.
Generické domény
Aneb domény prvního řádu vyjadřují:
- příslušnost k zemi, národu nebo státu unie (např. cz, sk, uk, de, ny, eu)
- všeobecné zaměření (com, gov, edu, net, info, biz, name)
V českém prostředí se nejčastěji používá generická doména cz, čímž se její majitel jaksi hlásí k Česku. Není na to ale žádný zákon nebo pravidlo, pokud chcete mít generickou doménu jinou existující, můžete. Slovenská doména je sk.
Všeobecné generické domény jsou třeba com (komerční zaměření), gov (vládní úřady USA), edu (vzdělávací instituty), info (cestovní ruch), net (síťové zaměření). Všechny je neznám a stále pomalu přibývají.
Některé státy mají velmi přísnou politiku a nemusí se vám tam podařit doménu zaregistrovat, pokud tam nemáte firmu. Naopak jiné menší státy své domény prodávají rády (například stát Tuvalu poskytuje doménu .tv).
Každá generická doména má svého správce, což je takový skoro úřad. Doména CZ má za správce sdružení NIC, www.nic.cz, slovenská https://www.sk-nic.sk/.
Jak zřídit doménu 2. řádu
Dejme tomu, že chci mít stránky na adrese www.nejakamojedomena.cz.
Dva způsoby:
- Nechat si to zaregistrovat někým, kdo to umí a má server s pevnou IP adresou (říkejme mu poskytovatel hostingu).
- Zkusit to u registrátora na vlastní pěst
Vřele doporučuji obětovat pár stovek a nechat to na někoho, kdo s tím má zkušenosti. Registrace u registrátora totiž obsahuje docela dost administrativy a pro laika pár neznámých pojmů.
Nejjednodušší postup
Najděte si (třeba na Seznamu) někoho, kdo poskytuje hosting a registraci domén. Zjistěte si, jestli je doména volná (nejlépe na www.nic.cz), zkontrolujte ceny hostingu a domény a objednejte si to. Pro laika v zásadě jiné cesty není.
Cena domény .cz se dnes (2008) pohybuje kolem tří stovek na rok; níže než na 280 se prakticky nedá dostat (250 je cena u nejnižšího registrátora). Někdo to sice dává podstatně laciněji, ale zase třeba má drahý hosting (a ví, že se na tom zahojí). Objednávat doménu bez hostingu prakticky nemá smysl (nefungovala by). Roční hosting jednoduchých stránek by se měl vejít do 500 Kč. Dohromady doména i s hostingem a s celou parádou dalších služeb stojí nejvýše 1200 Kč ročně.
Registrace přímo u registrátora
Pokud si necháte doménu zařídit u svého hostingu, tuto kapitolu můžete přeskočit. Co se peněz týká, stejně to levnější nebude.
Registrátorů existuje asi deset. Nejlevnější byl v době poslední aktualizace tohoto článku Internet CZ. Při registraci se musí
- zadat požadovaná doména (musí být volná)
- zaregistrovat majitele (včetně osobních údajů)
- zaregistrovat technického správce (to je většinou ten, kdo to dělá)
- zaregistrovat plátce (a do asi dvou měsíců zaplatit něco kolem 600 Kč na účet registrátora přes variabilní symbol a čekat na daňový doklad)
- určit IP adresu svého hostingového serveru, nebo
- pokud chcete provozovat i subdomény, je lepší změnit "A záznam" a namířit jej na svůj DNS server
- většina registrátorů má na tyto operace on-line rozhraní, takže je také potřeba poznamenat si přihlašovací jméno a heslo.
Právě zadání IP adresy serveru je největší úskalí pro laiky (ale třeba i pro mě, protože prostě pevnou IP nemám). Takže je lepší nechat to na majiteli hostingu, ať to zaregistruje na sebe. Důležité je ale zkontrolovat si, že jméno majitele domény jsem já. To se dělá tak, že na www.nic.cz najdete v menu prohledávání a svou doménu si vyhledáte.
IP adresa serveru se zadává do DNS záznamu. DNS znamená domain name server. Je to software běžící na nějakém síťovém stroji (často přímo u registrátora)na který se budou obracet klienti (prohlížeče čtenářů), až budou hledat tu novou doménu na síti. Správce musí pro každou novou doménu přidat do svého DNS serveru záznam o tom, kde je ta doména k nalezení.
Kolik stojí doména 2. řádu
Pokud se tedy rozhodnete přenechat registraci odborníkům, je třeba se mezi poskytovateli orientovat podle ceny a podle kvality nabízených služeb. Ve chvíli, kdy objednáváte doménu, objednáváte zároveň i hosting!
Cena za registraci domény má 3 složky
- Poplatek registrátorovi (dříve NIC, dnes více subjektů). Dělá to asi 500 korun na rok. Tomuto poplatku se nelze nijak vyhnout. Domény .net, .org, .com jsou asi o polovinu lacinější. Od 1. ledna 2006 je zrušen zřizovací registrační poplatek, který se platil navíc a dělal asi pět stovek.
- Cena za práci při registraci. Kdo jde přes pět stovek, je vyděrač. (Nebo spíše dobrý obchodník?)
-
Cena za hosting. Hosting je souhrnný pojem pro ten fakt, že stránky budou fungovat. Stránky běží na serveru poskytovatele. K tomu patří doplňkové služby, obvykle provoz FTP a mailových adres jmeno@mojedomena.cz. Cena hostingu se počítá za rok nebo za měsíc. Rozhodně nemá smysl platit za hosting ročně více jak 2000. Hledejte ceny kolem stovky měsíčně. Pokud ale chcete na serveru provozovat nějaké šílenosti, počítejte s většími náklady. Více informací o hostingu.
Sečteno podtrženo by se rok provozu stránek měl v klidu vejít pod 3000 Kč. To jenom aby vás někdo nebral na hůl.
Dbejte na serióznost poskytovatele hostingu! Vyžádejte si reference, zjistěte si, jak dlouho už jedou. Na trhu je dneska spousta neseriózních "gymnazistů", kteří si třeba ve škole píchnou do sítě starší stroj a inkasují prachy za nic. Až jim to za půl roku vypadne, tak najednou na vás nebudou mít čas (zato spoustu slibů). Seriózní firmy také fakturují celou částku najednou, všechno zařídí samy a dají vám svoje telefonní číslo.
Certifikát pro srandu
Někteří poskytovatelé hostingu se vám budou snažit prodat k doméně taky kus papíru, který nazývají "certifikát vlastnictví domény". Nekupujte, je to bezvýznamný papír. Doména patří tomu, koho jako majitele uvádí certifikační autorita nic.cz (případně www.domainmaster.cz), certifikát necertifikát.
Zkontrolujte si naopak, zda jste držitelem domény. Slyšel jsem příhody o různých hajzlících, kteří provozují hosting, a psali na sebe domény, kteří si zaplatili zákazníci. Jakmile tam zákazníci dají hodně obsahu nebo se z domény stane značka, provozovatelé hostingu prostě ten web ukradnou nebo v lepším případě nedovolí převést na jiný hosting, protože tu doménu de jure vlastní. To je pak na soud, ale těžko říct, kdo vyhraje. Obranou je zkontrolovat si u registrátora, že jsem držitel domény.
Domény zdarma
Různé reklamní kampaně lákající na domény zdarma stavějí na tom triku, že zdarma bývá jenom jedna z těch tří složek ceny. V praxi se pod těch asi 500,- Kč za zřízení domény nelze dostat.
Pokud je někdo levnější, může to znamenat, že je to nějaký podfuk. Většinou to znamená, že má předražený hosting.
Jestliže ovšem oželíte doménu druhého řádu a spokojíte se s jinými alternativami (vizte níže) nebo s freewebem, můžete to mít opravdu zadarmo.
Pokud si zaplatíte doménu, existuje třeba hosting domény zdarma, např. pipni.cz. Díky ceně je dost populární, ale dost často ten server k večeru prostě nejede. To je hosting zdarma.
Jiný druh "hostingu zdarma" znamená předraženou doménu (a nenápadná doložka ve smlouvě, že se to musí registrovat přes ně).
Na Slovensku byly kdysi dvě domény *.sk pro podnikatele zadarmo. Teď se za to prý platí, což je podle mě správně.
3. úroveň domén (subdomény)
Nejčastěji se jako text domény třetího řádu dává "www". Je to zvyk z doby, kdy služba www ještě nebyla na Internetu dominantní. Lidé si na to ale zvykli, a proto je hloupost to měnit.
V rámci jedné domény druhého řádu se mohou zřizovat další domény třetího řádu. Pro poskytovatele s tím nejsou spojené žádné náklady kromě té trošky práce.
Jako třetí doménu je dobré používat hezká nebo výstižná slova. Je možno jich mít víc a každá může vést na jinou (nebo na stejnou) stránku.
Např. můžete mít adresu
http://kontakt.mojefirma.cz
namísto
http://www.mojefirma.cz/kontakt.htm. Tato druhá samozřejmě
zůstává funkční. Je ale dobré uvádět v odkazech jenom jednu variantu, aby se
netříštil Google Page Rank.
3. úroveň zdarma
Dost často se můžete domluvit s poskytovatelem, který už má svojí doménu
druhé úrovně, že vás nechá publikovat na svém serveru v rámci své domény
zadarmo. Udělá vám třetí doménu
http://vašejméno.poskytovatel.cz
Co z toho poskytovatel má? V první řadě nic neztrácí, skoro nic ho to nestojí. Vaše stránky se ale čtenářům zobrazují z adresy jeho domény. To je pro poskytovatele dobrá reference a vlastně i malá reklama. Někdy si navíc vyhradí zobrazení odkazu nebo loga, což je ale akceptovatelný revanš.
Jindy si majitel druhé domény něco.cz nechá zaplatit za hosting třetí domény vašejméno.něco.cz. Pokud jsou jeho služby a jméno domény dostatečně zajímavé, pár stovek ročně se snese. V porovnání s doménou druhé úrovně je to pořád lacinější.
Cesta za lomítkem
Podobně poskytovatele nic nestojí udělat vám prostor "za lomítkem".
http://www.poskytovatel.cz/vasejmeno/
Prostě se v rootu webu udělá nová složka (aneb adresář) nazvaná "vasejmeno", v ní budete mít soubory. A to je všechno, co se musí poskytovatel udělat (ještě nastavit FTP práva na aktualizaci).
Běžně si můžete takto stránky nechat zřídit ve škole nebo v práci.
Cesta za lomítkem se dá libovolně rozšiřovat členěním struktury složek na
disku. Pak si můžete sami udělat libovolnou cestu
http://www.poskytovatel.cz/vasejmeno/libovolnavolovina/
Freeweby
Předchozí možnosti měly nevýhodu, že se to hostování musí domlouvat. Existují ale "freeweby" [čti frívep :-], kde se to nedomlouvá, ale registruje formulářem. Například mujweb.cz, www.webzdarma.cz, geocities.com atd. Stránky tam běží také zdarma.
Postup je asi obecně známý: vlezete na adresu freewebu (každý větší portál má odkaz typu "web zdarma", freeweb dostanete také k připojení u poskytovatele dial-upu). Zadáte registrační údaje, požadovanou adresu (s omezením podle poskytovatele freewebu), odsouhlasíte podmínky (ve smyslu nikdo za nic neručí) a máte adresu na webu. Dostanete jméno, heslo a FTP přístup (zapsat!), pomocí kterého tam můžete nahrát stránky.
Adresa má opět tvar domény třetího řádu
http://vašejméno.freeweb.cznebo jména za lomítkem
http://www.freeweb.cz/vasejmeno/,to záleží na tom, co ten freeweb umožňuje. To
freeweb je
samozřejmě nutno nahradit skutečnou adresou freewebu.
Úroveň freewebů bývá různá. Některé jsou spolehlivé, některé prakticky nefungují. Občas jsou k dispozici služby navíc (PHP, formuláře, komponenty). To se musí zkusit.
Základní nevýhoda freewebů: nemáte komu nadávat, když to přestane fungovat. Což se stává často (ale zase jak kde).
Přesměrování
Doménu třetí úrovně si můžete zřídit i pouhou registrací na přesměrovávacím serveru. V českých zemích se tím zabýval server www.redir.cz, který umožňoval zdarma dát něco před "zde.cz" (teď už se za to platí). Na Slovensku je to ahoj.sk, host.sk nebo miesto.sk. Důležité ale je, že musíte mít ty stránky už někde funkční (nejčastěji na nějakém freewebu).
Vhodnost jmen
Omezení jmen domén (2 a vyššího řádu) jsou trojí:
- technická omezení
- zabraná doména
- mělo by to být logické a zapamatovatelné
Technickými omezeními myslím zejména zakázané znaky. Ve jménech domén nesmějí být mezery. Diakritika (háčky a čárky) se také nedá použít (chvíli to vypadalo, že se bude moct použít, teď zase jako že ne). Zakázané jsou znaky . : ? & @ # a určitě i jiné znaky, například jsem nikdy neviděl podtržítko. Naopak je povolená pomlčka (přesněji spojovník), která se doporučuje na místa mezer. Například se doporučuje moje-stranka.cz namísto mojestranka.cz (kvůli vyhledávačům, aby poznaly, kde končí slovo).
Zabraná doména
Zabrané domény nemá smysl komentovat. Tam patří kdo dřív přijde, ten to má. Zkuste
- vymyslet podobné jméno,
- zaregistrovat jméno pod jinou generickou doménou (net, info, com),
- zaregistrovat jméno na nějakém zřejmém freewebu,
- počkat, až nynější majitel někdy nezaplatí a rychle to zaregistrovat. Když zaregistrujete doménu, tak pár týdnů jede bez zaplacení;
- domluvit se s majitelem o převodu (prakticky odkoupení) domény,
- soudit se nemá cenu, leda by název domény byla už delší dobu vaše registrovaná známka pro široké spektrum výrobků.
Logika jména
Jaká jména domén jsou vhodná? Nebudu se pouštět do šílených rozborů (pár jsem jich na webu četl a nudily mě). Musíte se prostě snažit o dvě věci:
- aby byla šance, že čtenář když něco hledá, tak tu vaši doménu zkusí vyťukat
- aby si každý doménu zapamatoval, když se s jí někde dozví (buďto z prohlížení stránek, z ústního podání či z reklamy). V takovém případě jsou překvapivě lepší zvláštní jména typu zmrzni.cz než třeba nejlevnejsi-lednicky.cz. Jde prostě o to, aby to mělo šmrnc a bylo to nezaměnitelné.
Štědrovečerní úvaha
Dovolte mi osobní úvahu. Doména, na které jsem tyto stránky několik let provozoval (dusan.pc-slany.cz/internet/), byla šílená. Nechtěl jsem do to toho vrážet žádné peníze. Dokud tyto stránky nečetly tisíce lidí denně, doména nebyla potřeba. Já si prostě myslím, že důležitější (mnohem důležitější) než adresa stránky je důležitý její obsah.
Reklama
