Časté formátovací chyby
Zde se pokusím zmínit některé chyby, jichž se internetoví autoři často
dopouštějí. U některých položek se se mnou mnozí budou hádat, co je a co
není špatně. Takže to berte jako můj názor.
Nevyzkoušené věci - Zvýrazňování
- Příliš široké stránky - Hrátky s
fonty - Nadpisy z obrázků - Flashová
jáma
Nevyzkoušené věci
Existují různé verze prohlížečů, ve kterých se stejné stránky se
zobrazují různě. Mnoho lidí tento fakt překvapí. Neuvědomují si, že když
jejich stránky vypadají pěkně v jednom prohlížeči, v jiném mohou vypadat
docela jinak. Pravidlem by tedy mělo být odzkoušení stránek na většině
prohlížečů.
Zvýrazňování
Je dobré zvýrazňováním šetřit, ne plácat jedno přes druhé. To čtenáře
akorát zmate, takže nebude vědět, co je důležitější a co ne.
Příliš široké stránky
Často vídám stránky, které obsahují nějaký široký element s
nastavenou šířkou tak velkou, že se to nevejde do okna prohlížeče. Potom
se šířka stránky přizpůsobuje tomuto nejširšímu elementu a volný text
není čitelný bez posouvání horizontální lištou. Na takových stránkách
se většinou objevuje text "optimalizováno pro rozlišení monitoru
1024x800", někdy ani to ne. Autoři takových stránek buďto nestojí o
čtenáře s menšími monitory (na kterých se takové rozlišení vůbec nedá
nastavit), nebo si neuvědomují, že v grafických systémech existují nějaká okna (která
mají zpravidla menší šířku), nebo že v prohlížeči někdo může používat
panel "historie" nebo "oblíbené".
Řešení tohoto problému je nepoužívat objekty s pevnou šířkou větší
než asi tak 500 bodů. Ještě lepší je uvádět šířku elementů v
procentech šířky okna (ale to někdy nejde). Jiným častým (ale pracným)
řešením je uzavření celého těla stránky do tabulky s šířkou něco
kolem 700 bodů. Ta už se ve většině dnešních oken zobrazuje celá. Ale
zase se zobrazuje pomalu, (vizte design pomocí
tabulek). Naštěstí se dá pevný design dělat i pomocí
pozicování.
Hrátky s fonty
Když autor formátuje stránky, chce je oživit použitím různých fontů.
Všichni asi víte, že by se v jednom textu měly vyskytnout maximálně dva
fonty, jinak dojde k přeplácanosti. Ale na webových stránkách nastupuje další
záludnost -- nikdy nevím, jaké nainstalované fonty bude mít počítač
u klienta, který bude stránky číst. Můžu mít štěstí a trefím se, ale
jistotu zobrazení nemám. Problémy, které mohou nastat:
- Pokud nastavíte font, který klient nezná, klient zobrazí text svým
základním fontem (většinou Times). To není taková katastrofa. Nesmíte
ovšem spoléhat na grafický dojem zvláštního písma.
- Pokud nastavíte fonty, které nejsou vždy české, zobrazí se
klientovi čtverečky a čaj typu îÇË. Na vašem počítači máte náhodou
nainstalovanou českou verzi tohoto fontu, ale klient má anglickou. Česká
písma mívají na konci názvu CE nebo EE, ale nemusí tomu tak být vždy.
Poznámka:
Zobrazení českých fontů nemá nic společného s použitým
kódováním textu (u nás windows-1250 a ISO 8859-2),
o tom pojednávám v kapitole o češtině. |
- Zadáte-li nějaký netradiční font, který má navíc nějaké
jednoduché jméno, může se stát, že se zobrazí úplné šílenosti.
Příkladem je font jménem "Chaucer". Existují nejméně dva
fonty tohoto jména, přičemž jedno z nich obsahuje obrázky :-). To
je pak počteníčko! Například toto.
- Některá skoro-česká písma se pokoušejí české znaky nedokonale
nahrazovat. Výsledkem potom může
být něco divného.
- Je možné používání přibližných názvů písem serif
(patkové písmo) a sans-serif (bezpatkový
grotesk), monospace (psací
stroj), fantasy (ozdobné
písmo), cursive (psací).
Prostě necháte na uživateli, jak bude vypadat váš ozdobný text. Je
to nádherný a elegantní způsob. Není v jádru chybný. Ale výsledné
zobrazení těchto fontů závisí na nastavení prohlížeče (a většinou
se to nedá přenastavit), takže není zaručebno nic, jak možná vidíte.
Vizte detailní příklad.
Řešení
- Pokud to není nutné, neměňte defaultní (přednastavený) font.
Prostě font nikde nedeklarujte.
- Chcete-li si být jisti, že se jiný font zobrazí správně, používejte
písma Times New Roman CE, Arial CE a Courier.
Ty jsou ve všech českých instalacích Windows.
- Používejte vrstvené deklarace. Uveďte prostě seznam písem oddělený
čárkami -- když prohlížeč v systému nenajde první font, hledá
ten druhý. V HTML 3.2 se to dělá tagem <font face="Arial CE,
Arial"> (například), v CSS se píše {font-family: Arial
CE, Helvetica, Arial, sans-serif}. Obzvláště se to hodí, když
myslíte kromě Windows i na Linux, Win 3.1 či Mac.
- Při deklaraci jiných fontů zásadně používejte takové, které mají
na konci "CE" nebo "EE".
- Za pár let, až se všude prosadí prohlížeče podporující CSS2,
budeme moci ke stránce připojovat link na použitý
font. To se sice dá dělat už dneska pomocí programu WEFT, ale je
to docela pracné, a ne všechny prohlížeče to chápou.
- Záleží-li vám na přesném grafickém dojmu, nezbývá, než
použít obrázek s nápisem nebo dynamické fonty
(pro pokročilé).
Nadpisy z obrázků
Aby nedošlo k mýlce, to je také formátovací chyba (alespoň podle mého
názoru). Mám pro to tato vysvětlení:
- Obrázek se dlouho stahuje (objem dat + nový http protokol), takže čtenář
kouká mnoho sekund na neidentifikovatelnou stránku. Řešením je přidat
alespoň atribut alt, nebo přidat
pod obrázek textovou kopii. Alt je neestetický, textová kopie rušivá.
- Pokud si čtenář stránku uloží a zapomene si uložit i obrázek
nadpisu, má smůlu.
- Spousta lidí si web prohlíží bez obrázků.
- Zásadní problém je spojen s vyhledávacími roboty
typu Google. Žádný robot zatím ale není tak geniální, aby si vzal obrázek a přečetl
z něj text! (Hlavně mu to za to nestojí.)
Řešení problému je různé: Jednak obrázkové nadpisy nepoužívat (to je asi fakt
nejlepší), nebo použít pod textem obrázkové pozadí.
Flashová jáma
Nespoléhejte se na to, že uživatelé mají nainstalovaný flash. Dělat stránky
jenom ve flashi je dobrý způsob, jak z nich dostat uživatele. Kromě toho, že se
jim to vůbec nemusí ukázat, je problém v tom, že se lidi bojí netradičního a
neznámého ovládání.
Reklama