Vnitřní směrnice syntaxe HTML
Některé zajímavé myšlenky z XHTML se dají využít v HTML, aniž by bylo nutné kompletně přecházet na XHTML. Důležitější než to, jakým jazykem píšu (zda HTML nebo XHTML), jsou moje vlastní pravidla, která při tvorbě kódu dodržuji. Ještě větší význam to má uvnitř kodérských týmů.
Jeden z hlavních argumentů obhájců XHTML patří to, že autora nutí, aby nepsal jako prase. Ale ani v HTML se prasit nemusí.
- V HTML vždy píšu názvy všech tagů a atributů malými písmeny. Nemusím, ale dělám to.
- Hodnoty atributů uzavírám do uvozovek, jak to předepisuje XHTML. Ukázalo se to jako rozumný nápad, protože se tak při častých automatických úpravách stránek můžu spolehnout na to, že se nic nezvoře. Toť praxe.
- Podobně jsem si také zakázal používání některých značek, zejména zastaralých. Třeba tag <hr> používám minimálně, protože se nedá snadno barvit.
Podobných svých pravidel bych mohl vypsat hodně, ale jsou pouze vnitřní a vždy něčím zdůvodněná.
Týmová práce
Pokud se v nějakém projektu stanoví, že se bude psát v XHTML, tak OK, žádný problém, píšu v XHTML. Soudržnost týmu a vzájemná kompatibilita zdrojáků je totiž mnohem důležitější, než nějaké osobní postoje k tomu, jak by se něco mělo dělat. Myslím, že se takovým hádkám říká závorkové války. Už v začátku projektu je důležité, aby všichni členové týmu přistoupili na společné zásady psaní. Obzvlášť těžké je to v jazycích, které umožňují více různých variant zápisu.
Horor je to v PHP. Jak třeba vypisovat text? Přes příkaz echo, nebo
ukončením php sekvence ?>? Když to v týmu udělá jeden tak a
druhý naopak, tak je v tom bordel, vzájemně se v tom nevyznají a ztrácejí
čas tím, že to jeden druhému přepisují. Netýká se to jenom PHP -- živě si
pamatuju na svoje rozladění, když jsem v HTML šablonách projektů nacházel
něčí rádoby moderní tagy <br />, ačkoli předem domluveným výstupem mělo být
HTML 4.
A ve stoji na hlavě
Velmi častým omezením, které se málo bere v úvahu, je potřeba vytvářet stránky za použití nějakého mírně zastaralého, nicméně stále vyhovujícího systému. Možná si říkáte, že když je to zastaralé, tak je lepší se toho zbavit. Jenomže co když s tím všichni členové týmu umí pracovat a přeškolení by bylo dlouhé a drahé? Spousta redakčních systémů a desktopových aplikací prostě XHTML vytvářet neumí.
Nejenom aplikace. I programátoři neumějí XHTML. Česko je na tom ještě dobře, ale stejně není problém potkat člověka, který umí v HTML, ale XHTML se bojí. Obecně se to dá říci takhle: čím více lidí na webovém projektu bude pracovat (včetně například kodérů reklam), tím spíše se v něm vyplatí použít staré dobré HTML, než přecházet na XHTML.
XHTML a HTML jsou prostě rovnocenné jazyky a je potřeba zvažovat, který na jaký projekt nasadit. A domluvit se na tom. Paradoxně se dnes začínají objevovat kodéři a programátoři, kterým je naopak problém vysvětlit, že výsledný kód má být z nějakého praktického důvodu v HTML a nikoliv v XHTML.
Publikováno 12. října 2004
Článek je původně z weblogu
Reklama
