Zásada č. 1 - Psychologie čtenáře - Zatím tu nic není - Aktuální informace - Jednoduchá správa - Bludiště odkazů - Mateřskej jazyk - Nepiste cesky - Nadpisy - Stylovat, stylovat! - Text odkazů - Ironie a samozřejmost - Blogování, nebo strukturované stránky?
Stručně.
Několik překvapivých skutečností o uživatelích webu:
Samozřejmě zjednodušuji, ale snad je jasné, co chci říci. Autor webu musí mít tyto smutné psychologické aspekty neustále na zřeteli a přizpůsobovat jim svoji práci.
Proto je třeba psát stručně.
A nedělat dlouhé odstavce.
Mnozí autoři webů se občas rozhodnou, že udělají skvělou stránku s maximem informací. Pak na to ale jdou ze špatné strany, když si napřed na své hlavní stránce udělají bombastický odkaz na prázdnou stránku, na kterou napíšou "Brzo tu bude spousta informací", "Stránka je ve výstavbě" nebo dokonce "Zatím tu nic není". My zkušenější víme, že mezi záměrem a realizací je velká propast a že ono "zatím" může být dlouhé i několik let. Takže je dobré
Většinou se na takovou stránku už nikdy nepodívám, protože tam stále zatím nic není. Příkladů znáte jistě bezpočet.
Je zábavné na Internetu narazit na "aktuální" stránky, na kterých jsou informace tři roky staré. Proto když zakládám stránku, na níž mají být aktuální informace, raději si dvakrát rozmyslím, zda ji budu stíhat aktualizovat. Ale i při běžném psaní textů je dobré vyvarovat se termínů "včera", "příští měsíc", "minulé století" a podobně, ovšemže pokud se na téže stránce v textu neuvádí datum. Datum doporučuji uvádět.
Mimochodem: množství plánovaných aktualizací je pro mě základní kritérium, když se rozhoduji, jakým způsobem vybudovat nový web.
Pokud každá drobná změna obsahu stránek vyžaduje hodinovou práci, něco není v pořádku. Stránky je prostě potřeba udělat tak jednoduše, aby šly snadno měnit. Pro začátek se raději vyhýbejte složitým věcem, kterým moc nerozumíte a které by při pravidelné rutině jenom zdržovaly. Mám na mysli třeba obrázkové nadpisy, tabulkovou úpravu nebo rámový design.
Způsoby, kterými se dají weby budovat, rozebírám v jiném článku.
Vyplatí se dát stránkám jasnou stromovou strukturu a použít při tom co nejméně úrovní, aby se dalo rychle dostat na konkrétní stránku. Znám weby, kde musím kliknout až šestkrát, než se dostanu na stránku, kterou hledám. A šest kliknutí, to je víc než minuta.
Na svých vlastních stránkách se vyzná každý. Autorovi připadá navigace zbytečná, protože on "ví", na jakou stránku se jak dostat. Pozor, nikdo jiný to "neví"!
Také není dobré spoléhat na to, že čtenář přichází na stránky skrze tu hlavní, a proto by měl na každé stránce být na hlavní stránku odkaz. Dnes se říká, že díky vyhledávačům uživatelé přicházejí na web "okýnkem od záchodu". A úplně nejlepší je udělat stránku se seznamem a s odkazy na všechny ostatní stránky webu (to je pak mapa serveru). Viz správu souborů.
Občas mě svědí prsty, když na web napíšu něco příliš spisovně. Ale myslím si, že na síť spisovná čeština patří, protože síť je médium používající text. Pro hovorovou češtinu písemná norma neexistuje. Než se snažit vyjadřovat se lidově a tvořit při tom svéhlavé normy, to raději budu za suchara. Takže zásadně doporučuji spisovnou normu.
Editory, které umějí dělat pravopisnou kontrolu českého textu, je FrontPage 2000 a 2002. Word to sice umí také, ale zároveň zmrší HTML kód. PSPad je strukturní editor, který to umí také, jiné editory pod windows pravopisnou kontrolu češtiny (pokud vím) zatím neumějí.
Pište česky, s háčky a čárkami! Dnes už všechny prohlížeče zvládají překódování, takže je možnost všechny texty psát s diakritikou. Pak už jenom stačí napsat do hlavičky souboru jeden meta tag, v němž se uvede použité kódování a je hotovo (mnoho editorů to dělá automaticky). Ono zamrzí, když některé stránky musím louskat domýšleje si háčky s čárkami. Více v textu o češtině.
Používáním nadpisů se stránky velmi zpřehlední. Dají se používat v šesti úrovních a v HTML se deklarují pomocí tagů <h1> až <h6>. Většina editorů tvorbu nadpisů podporuje. Kdo dělá nadpisy jinak, totiž pomocí normálních odstavců tak, že je zvětší, ztuční a zarovná na střed, ten se z toho za chvilku zblázní a stejně na to někdy zapomene. Navíc naučíte-li se používat CSS, můžete velmi snadno nadeklarovat všechny nadpisy třeba zelené a pak to kdykoliv snadno změnit.
Moje hlavní zásada spočívá v nepoužívání přímých formátů. Například se varuji nadeklarovat velikost nebo font písma přímo ve stránce. Raději používám externí CSS. Hlavní důvody jsou ty, že se to pak snadno mění, mám jednotný styl na více stránkách a zdrojový kód je přehledný..
Určitě to znáte ze spousty stránek: klikněte zde. Nelíbí se mi to.
Vždycky se lze vyhnout dvěma pochybným slovům:
Proč je to špatně?
Jak si tedy pomoci? Vtip spočívá v tom, že ty odkazy vždycky někam míří, takže je možné jako odkazu použít některého konkrétního slova. Pár příkladů:
Špatně | Správně |
---|---|
Pro aktualizovanou verzi klikněte zde | Aktualizovaná verze |
Zde najdete příklad | Podívejte se na příklad |
Abyste se přesvědčili, klikněte na odkaz! | Přesvědčete se! |
A tak podobně.
Nepoužívejte ironii. Při čtení textu není poznat, co myslíte ironicky a co je pravda. Procento čtenářů ocení váš vtip, ale 99 procent ostatních bude zmateno.
Předpoklad je matka průseru, říká staré přísloví. Zkuste psát tak, jako kdyby nic nebylo samozřejmé. Ono to úplně nejde, ale pokud můžete, vysvětlujte pojmy a slova, která používáte. Já jsem například při čtení dost často zmaten z nějakého textu a až po dlouhé době rozluštím, že autor textu používá nějaké pojmy z televize, většinou názvy pořadů nebo jména těch lidí ze zpráv. A protože televizi nemám, neorientuji se. Stejně tak mnozí lidé nerozumí autům, rasám psů, neznají "slavné" zpěváky nebo sportovce, neorientují se v chemii a matematice a tak dále.
Obzvlášť těžké je textování nějakého webu, který má vydělávat peníze. Třeba internetový obchod. Tady každé neporozumění nebo přehlédnutí tlačítka stojí peníze. Pokud před takovým úkolem stojíte, můžete si buďto najmout drahého odborníka, který texty napíše (říká si copywritter) a web odladí (říká si UX designer) Nebo si naopak můžete lacino udělat vlastní testování: Dejte své texty někomu přečíst a zeptejte se, jestli je pochopil a co mu dělalo problémy.
Blog je takový web, na který se jednoduše píší krátké články. Články se jednoduše řadí podle data. Blog bývá orientován na autora (čtu to, protože ho znám), nebo na nějaké téma (čtu to, protože mě to zajímá), nebo je to nějaký mix. Na starší články se dá proklikat z nějakého archivu. Když se přidává nový článek, stačí ho někam napsat a on se sám zařadí na hlavní stránku (dočasně) a do archivu (navždy). Příkladem blogu je třeba můj deníček.
Opakem blogu jsou strukturované stránky, které mají jasně pojmenované články, na které míří odkazy z menu. Když je potřeba něco změnit, tak se většinou upravují již existující články a nad přidáním nového článku se musí víc přemýšlet, kam ho zařadit, odkud ho odkazovat, jak se má výstižně jmenovat atd. Příkladem strukturovaných stránek je třeba tento web.
Výhody blogu:
Výhody strukturovaných stránek:
V praxi by člověk nejčastěji potřeboval nějaký mix obého: mít dobře udělané strukturované stránky, ale mít možnost občas jednoduše přidat nějaký aktuální obsah na hlavní stránku s proklikem do archivu. Naneštěstí tuto potřebu řeší velmi málo hotových řešení, takže doporučuji vykašlat se na aktuality. Stejně vás časem přestane bavit ty aktuality psát a je ostuda, když na domovské stránce rok hnije poslední aktualita, třeba přání k novému roku.
Jak psát web píše Yuhů, Dušan Janovský. Kontakt.